Jdi na obsah Jdi na menu
 


historie ...

TROCHA HISTORIE NIKOHO NEZABIJE 

Toto půjčené a přejinačelé sousloví není náhodné. Troufáme si říci, že chceme stejně, jako původní autor, brát život z té příjemnější, humornější stránky. Tedy dělat si tak trochu legraci i z věcí, které jsou pro jiné přinejmenším vážné. To není posmívání , děláme  se legraci i sami ze sebe, krédem toho je si život prostě užít. Jistý slavný komik pravil  (nějakej Čéplin): „ komedie jsou tragédie, které se staly jiným lidem“ – konec citátu. A právě jedno ohlédnutí do naší poměrně krátké historie – co je to taky nějakých 100 let – je přesně jako z této fazóny. Ano, proslulý Ždárský vlk.

Tento odstavec přeskočte směle Vy, co už historku znáte. Tedy, jistý sedlák z Veselého Žďáru – jméno se nedochovalo – jel v zimě s hnojem na pole k Okrouhlici.  Náhle spatřil ve sněhu se válet dvě zvířata a zbrkle usoudil na vlky, hnůj shodil a hajdy zpět do vsi. Vzbouřil celou ves. Ta celkem odhodlaně se po venkovsku ozbrojila a vytáhla do polí na vlčí smečku, aby ochránila vesnici. V polích zjistili, že se nejedná o vlky, nýbrž o řeznické psy pana Hyrše z Okrouhlice. Zasmáli se tomu (možná) a zřejmě s úlevou táhli domů a ty, kteří s nimi nešli, se jim potom posmívali. Někteří dobrácky jiní posměvačně, tak jak to v životě chodí. Ve vesnici tehdy bydleli prý dva bratři Bartákové (povolání jednoho bylo malíř pokojů), zřejmě humorem nadaní jedinci, ti nelenili a složili na toto téma kuplet. Malíř pokojů k tomu namaloval obrázky  a celou věc představili žďárské veřejnosti na výletě k Obrázku (malá informace pro později narozené – výlet tehdy nebylo rajtování autokarem po silnicích, ale sousedské nedělní vyšlápnutí na Pelestrov, kde na jednom ze stromů byla ikona panny Marie.

V tomto místě odpočinku se zřejmě odbývalo i něco světského, nejen modlitby věřících a tak na tomto shromáždění prý byl zmíněný kuplet s velikým ohlasem předveden. Sousední vesnice nám však tuto skvělou historku začali závidět (protože oni neměli žádnou) a posmívali se nám pro ni (žďárští vlci), časem však upadla v zapomnění. My jsme ji nyní oprášili a stala se nám takovým motivem soudržnosti a pospolitosti. Jsme na ni patřičně hrdi a protože se nestala přímo nám, tak je to pro nás tak skutečně komédie .. být tam tenkrát taky .. kdo ví ….

Kuplet znovupředveden na opékání prasete v roce 2004, kde zazářila celá plejáda našich rodících se místních skvělých herců. Od toho se odvinul prvotní závod žďárského vlka (zimní) – už tehdy o pohár. A jen krůčkem bylo k založení občanského sdružení Žďárský vlk, které si vzalo za břímě sjednotit myšlenky a síly při obnově drobných lidových zábav v naší vesnici. Nic více … zatím.